MODELY-LODI.cz
MODELY-LODI.cz
MODELY-LODI.cz




Modely-lodi.cz
Přejít na obsah

Námořní flotily v bitvě u Trafalgaru

Bitva u Trafalgaru (21. října 1805) byla námořním střetnutím britského královského loďstva proti spojené flotile francouzského a španělského námořnictva během války třetí koalice v období napoleonských válek. Tato bitva znamenala nejvýraznější vítězství britského námořnictva v celém tomto válečném období. Eskadra dvaceti sedmi britských lodí vedená admirálem Lord Nelsonem na palubě HMS Victory porazila třiatřicet francouzských a španělských válečných lodí pod velením francouzského admirála Pierre-Charles Villeneuve u jihozápadního pobřeží Španělska, západně od mysu Trafalgar. Francouzsko-španělské loďstvo ztratilo dvaadvacet lodí na rozdíl od britských sil, které nezaznamenaly ztrátu žádného plavidla. Vlastní průběh a okolnosti bitvy jsou dobře známy. Méně bývají zmiňovány detaily námořních sil obou válčících stran.

Plán bitvy u Trafalgaru

Co plulo proti sobé?
A
dmirál Nelson měl k dispozici konvoj 27 lodí. Jeho vlajková loď HMS Victory byla jednou ze tří 100 dělových válečných lodí první třídy, které v této flotile pluly. K dispozici měl také čtyři 98 dělové lodě druhé třídy a dvacet plavidel třetí třídy. Jedna z lodí třetí třídy byla 80 dělová  loď a šestnáct lodí bylo 74 dělových. Zbývající tři byly 64 dělové, ty však byly v době bitvy postupně z Royal Navy vyřazeny. Nelson měl také čtyři fregaty 38 nebo 36 dělové, 12 dělový škuner a 10 dělový cutter.


Vice-admirál Villeneuve měl připravených 33 řadových lodí, včetně některých, které byly v té době největší na světě. Španělsko přispělo do společné flotily čtyřmi plavidly první třídy. Tři z těchto lodí, 136 dělová Santisima Trinidad a 112 dělový Principe de Asturias a Santa Anna byly mnohem větší, než cokoliv co bylo pod vedením Nelsona. Čtvrtá loď první třídy nesla 100 děl. Flotila měla dále šest 80 dělových lodí třetí třídy (čtyři francouzské a dva španělština) a jednu francouzskou 64 dělovou loď třetí třídy. Zbývajících 22 plavidel třetí třídy byla 74 dělová plavidla, z nichž čtrnáct bylo francouzských a osm španělských. Celkem Španělé dodali 15 řadových lodí a Francouzi 18. Flotila měla také pět 40 dělových fregat a dva 18 dělové brigy, všechny byly francouzské.

Bitva u Trafalgaru


Britské loďstvo
Níže uvedená tabulka ukazuje britské lodě nasazené během bitvy. Jsou uvedeny v pořadí v jakém pluly.
Fregaty a menší lodě podporovaly hlavní voj, avšak na nepřítele neútočily.

Lodi v bitvě u Trafalgaru


Francouzsko-španělské loďstvo
Následující seznam ukazuje francouzské a španělské flotilu v řazení jak plula ze severu na jih.

Lodi v bitvě u Trafalgaru

Britské vítězství výrazně potvrdilo námořní převahu, kterou si Británie vytvořila v předchozím století. Britové dosáhli úspěchu v této bitvě hlavně díky tomu, že Nelson opustil tradiční způsob vedení námořních bitev. Ten spočíval v paralelním řazení obou nepřátelských linii, aby bylo dosaženo maximální palebné síly. Nelson místo toho rozdělil flotilu do dvou konvojů, které nasměroval kolmo na linii nepřátelské flotily.
Tato t
aktika byla riskantní hlavně v přibližovací fázi, kdy její zdar závisel z velké části na rychlosti a tedy na příznivém větru. Po proražení nepřátelské linie však umožnila naplno uplatnit sílu boční palby a to se ukázalo jako rozhodující. Nelson, který byl v bitvě smrtelně zraněný, se stal jedním z největších britských válečných hrdinů.
Velitel společných francouzských a španělských sil, admirál Villeneuve byl zajat spolu se svou lodí Bucentaure. Španělský admirál Federico Gravina se zbytkem flotily unikl, avšak za několika měsíců později podlehl zraněním, které v bitvě utrpěl. Nelsonův ohromující triumf nad spojeným francouzsko-španělské loďstvem odvrátil jakékoliv nebezpečí invaze po zbytek napoleonských válek a zásadním způsobem vytvořil předpoklady k dominanci Británie jako nejsilnější námořní mocnosti.

Bitva u Trafalgaru
Návrat na obsah