Mnoho odborných informací pro stavbu historických modelů lodí - Modely lodí | Dřevěné stavebnice | Modely-lodi.cz, Mantua, Occre, Artesania Latina, Jotika, Corel

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Mnoho odborných informací pro stavbu historických modelů lodí

Články a galerie > Články > Články 2012

Bez informací nelze historické modely lodí stavět


Co znamená v námořní terminologii výraz Uzel ( knot ) ?

Uzel je mírou rychlosti, která se používá v námořní terminologii. Jeden uzel je rychlost jedné námořní míle ( 1852 m ) za hodinu. Je nutno zdůraznit, že uzel není vzdálenost a tedy je nesprávné říkat např. pět uzlů za hodinu. Loď plující rychlostí např. 8 uzlů pluje rychlostí 8 x 1,852 km/hod.,  tedy 14,816 km/h. Původ tohoto termínu je ve způsobu měření rychlosti v minulosti, kdy se počítal počet uzlů na plavboměru za dobu vyprázdnění 28 sekundových přesýpacích hodin.


 

Lodní kotva ( Anchor ) byla jednou z nejdůležitějších součástí lodní výstroje. V dávnověku mořeplavby se pro upevnění lodi používal prostý velký balvan nebo košík naplněný dostatečným množstvím kamení.  Později se začal používat hák, který se mohl zarýt do dna a udržet tak i tah větších lodí. Následně byl k jednomu háku přidán druhý.

Kotevní kámen
Kotevní kámen
 

Háky byly umístěny na rameně a kotva tak začala dostávat podobu, kterou známe dnes. Používání této kotvy se osvědčilo avšak při praktickém použití se ukázaly také nedostatky. Hlavním problémem bylo, že tato kotva často klouzala po dně a obtížně se zasekávala. Pro odstranění tohoto problému bylo ke kotvě přidáno vodorovné rameno ( příčník ), které bylo kolmé k rovině háků.

Předchůdce admirálské kotvy
Předchůdce admirálské kotvy
Admirálská kotva
Admirálská kotva

Tato změna umožnila, aby kotva při tažení po dně zaujímala polohu vhodnou pro rychlé zaseknutí do dna. Takto se postupem doby vyvinula kotva jejíž tvar můžeme dnes považovat za základní. Má dva drápy a k nim kolmý příčník pod pod kotevním okem. Pro tuto kotvu se vžilo označení admirálská a po staletí plnila úlohu základního typu kotvy.

Admirálská kotva
Admirálská kotva
Bezpříčková kotva
Bezpříčková kotva
Bezpříčková kotva Titaniku
Bezpříčková kotva u Titaniku

Při širokém využívání tohoto typu kotvy vynikaly i některé její nevýhody a to hlavně její neskladnost. Po mnoha postupných   vylepšeních tohoto typu byla nakonec vytvořena bezpříčková kotva s dvěma drápy otáčející se v koruně.  Vývoj se nezastavil a vedl dál k jednodušším a účinějším kotvám, které se označují jako pluhové. Kotva se při vlečení dobře zaryje do dna  a má velkou účinnost.

Pluhová kotva
Pluhová kotva v písku
Pluhová kotva

Dnes existuje celá řada dalších typů a podtypů kotev, ale my se zde na lodní výstroj díváme především z historické porspektivy.y se nazastavil a stále docházelo k dalším dílčím vylepšením, aby bylo dosaženo optimálních vlastností.
Každá loď měla více kotev o různých hmotnostech a s různým určením. Počet a typ kotev byl různý v různé době a rovněž různé země měly pro toto svá pravidla. Např. anglické plavidla za 17. století mely 4 příďové kotvy, které se často označovaly jako hlavní, 2 záďové a jednu proudovou. Lodě vezly i pro případ potřeby rezervní kotvu. Kotevní lano se ke kotvě přivazovalo nejdříve rybářským uzlem.

Admirálská kotva pro modely lodí Mantua
Admirálská kotva u modelů Mantua
Bezpříčková kotva pro modely lodí Mantua
Bezpříčková kotva u modelů Mantua

Jakmile bylo nutno kotvit větší lodě  musely se používat tlusčí lana a pak bylo nutno k uvázání kotvy použít kotevní uzel. Důležitou součástí kotevního systému byla i kotevní boje, která sloužila k nalezení polohy kotvy na dně. Byla vyrobena z korku nebo lehkého dřeva a omotaná nadehtovaným  motouzem
Jak se říká šedivá je teorie a zelený je strom života. Po pravé straně si můžeme prohlédnou jednou z mála orginálně dochovalých kotev - kotvy lodi Victory. Po levé straně vidíme příklad prevedení kotev u modelů lodí Mantua. Model je jistě stejně hezký jako jejich orginál.

Kotva u historické Victory
Skutečná kotva u skutečné Victory
Krásná příďová figura H.M.S. Victory
H.M.S. Victory

Galionová ( příďová ) figura ( figurehead )

je vyřezávaná a malbou zdobená figura umístěná na přídi lodi. V dávnověku je možno toto chápat jako náboženskou směs pověr a symbolismu, které vnímaly loď do určité míry jako živou bytost, a u které figurina vyjadřovala duši a charakter této bytosti. U starověkých národů figura často vyjadřovala posvátné bytosti, které ji měly zajistit ochranu na nebezpečném moři. Např. Egypťané často používali figury posvátných ptáků, řekové zase kančí hlavu. Severní národy používaly s oblibou figury hada, delfína nebo býka. Na počátku 16. století ležela galionová figura praktický vodorovně a postupem desetiletí a století se s vývojem konstrukce lodi napřimovala až dosáhla svislé polohy. Pak se dokonce nakláněla dozadu a začla nabývat na objemu. Galionové figury neměly jen podobu zvířete, ale s rostoucí velikostí lodi nabývaly na rozměru, takže mnohdy znázorňoval komplikované výjevy. Například  u lodi Sovereign of The Seas měla galionová figura, můžeme-li o jedné figuře vůbec mluvit,   podobu krále Edgara na koni jak udupává sedm králů. V druhé polovině 18. století se galionová figura postupně transformovala do různě náročné řezby, která nejčastěji znázorňovala jméno lodi. Postupem času se řezba a zdobení názvu stalo respektovaným uměním a vyroba byla velice nákladná a zdlouhavá. Situace se vyvinula až do  situace, že  zdobené názvy byly tak drahé, že Admiralita tyto výdaje rázně omezovala až přestaly být zajímavé a atraktivn. To mělo za následek postupné mizení figurí, které se urychlilo  zvláště s nástupem parního pohonu. V současné době se toto zdobení zase objevuje a to především z dekorativních důvodů.

Galionová figura Cutty Sark
Příď Cutty Sark
Galionová figura Amerigo Vespucci
Příď A. Vespucci
Galionová figura u moderní lodi
Příď moderní lodi
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky