Galeony - historie plná dobrodružství a pokladů
Galeona, obchodní a válečná plachetnice
Toto plavidlo se používalo v 16. až 18. století. Loď konstrukčně vycházela z karaky. Galeona byla 40-70 metrů dlouhá a její šířka dosahovala 1/3 délky. Byla velkým a těžkým plavidlem s vysokými boky a velkou nosností, která dosahovala až 1200 tun. Na rozdíl od karaky měla galeona záď tupě zakončenou do takzvaného zrcadla.
Na přídi byla nižší palubní nástavba a novinkou byl dlouhý a silný kloun (galion). Odtud název galeona. První dva stěžně byly třídílné a skládaly se z pně a dvou čnělek.
Každý díl měl svou ráhnovou plachtu. Zadní stěžeň nesl latinskou plachtu a na předním dlouhém čelenu byla upevněna obdélníková blinda. Galeona měla v počátcích čtyři stěžně, ale nejkratší zadní stěžeň se neosvědčil a bylo od jeho používání upuštěno.
Bitevní galeony sloužily od poloviny 17. století jako řadové lodě. Měly až 200 děl, k jejichž obsluze bylo potřeba několik set mužů. Další stovky vojáků byla schopna převážet. Děla byla umístěna na palubě v podpalubí i na zadní nástavbě. Děla největšího kalibru byla umístěna kvůli stabilitě co nejblíže k hladině.
Taková děla dokázala střílet koule o váze 10 až 15 kg do vzdálenosti maximálně 500 metrů. V 16. a 17. bylo na španělských galeonách převáženo zlato z Nového světa. To bylo velikým lákadlem pro evropské bukanýry a piráty. Obrovské a někdy neobratné galeony musely být doprovázeny menšími loděmi, např. fregatami, šalupami či galérami. Až v 18.století začaly být galeony nahrazovány většími a později i parními loděmi.
Španělské flotily pokladů - Manilská a Karibská flotila
Španělské flotily pokladů byl konvojový systém Španělska v letech 1566 až 1790. Tyto konvoje dopravovaly luxusní zboží, perly, zlato, stříbro, hedvábí, koření, tabák, cukr a mnoho dalšího exotického zboží ze španělských kolonií a zámoří do Španělska. V opačném směru se vozily nástroje, zboží denní potřeby a emigranti. Španělé začali nakupovat vzácné zboží z Nového světa a Asie již krátce po první expedici Kryštofa Kolumba. V šedesátých letech 16. století zavedlo Španělsko systém konvojů jako obrané opatření před množícími se útoky francouzských a dalších pirátů. Flotily se plavily po dvou trasách. První a hlavní trasa - tzv. Karibská flotila, vedla z Kuby do Španělska. Jako hlavní přístav na Kubě sloužila Havana. Druhá trasa - tzv. Manilská flotila, vedla z Filipín přes Tichý oceán do mexického Acapulca. Obě trasy na sebe úzce navazovaly.
Tvořily, jako jeden celek, důmyslný systém dopravy velkého množství materiálu a osob. Staly se jednou z hlavních příčin prudkého hospodářského růstu Španělska té doby. Hlavním motorem veškerého pohybu na této cestě byla právě galeona.
Galeony karibské flotily
Trasa Karibské flotily začínala v kubánském přístavu Havany, který měl v té době jedinečnou pozici. Zboží se v Havaně postupně soustřeďovalo dopravou z města Varacruz na mexickém pobřeží. Jakmile bylo zboží dostatek vypravil se velký konvoj mnoha lodí směrem do Španělska. Obchod a doprava zboží byla úřady přísně regulována, což často vyvolávalo snahy o černý obchod. Podmořské objevy dokládají, že množství zboží na lodi často převyšovalo oficiální záznamy. V důsledku tohoto monopolního systému se ze Španělska stala nejbohatší země v Evropě té doby. Následně však vlivem válek i velkého přílivu vzácného kovu došlo k inflaci, která tvrdě dopadla i na samotné Španělsko. Jak Španělsko procházelo hospodářskými problémy, snižoval se rovněž počet lodí v jeho flotile. Postupem doby vzrůstala i konkurence jiných národů, především angličanů a holanďanů a to jak v přepravě zboží, tak i v přímých ozbrojených střetech, ve kterých bylo potopeno mnoho lodí.
Největším nebezpečím, kterému musely čelit galeony Karibské flotily ( pochopitelně mimo pirátů ), byla nepřízeň počasí. Trasa do Španělska vedla místy častých hurikánů, takže lodě byly vážně ohrožovány silnými a divokými bouřemi, ve kterých bylo potopeno mnoho plavidel. Tyto všechny vraky se pak staly cílem moderních hledačů poladů. Jedním z nejznámějších příběhů potopené flotily je osud flotily z roku 1715 vezoucí vzácné zboží. Flotila vyplula jako obvykle z Havany 24 července 1715. Z počátku probíhala plavba bez větších problémů.
Avšak již za sedm dní po vyplutí, se lodě této flotily dostalo do bouře způsobené ničivým hurikánem. Podmínky byly tak těžké, že všech 11 lodí se potopilo poblíž současné Floridy. Flotila převážela velké množství stříbra a stříbrných mincí. Přes relativní blízkost pobřeží, došlo při této tragedii k velkým ztrátám na životech námořníků.
Moderní historie flotily z roku 1715 se začala psát v roce 1980. V tomto roce si po jednom z četných hurikánu vyšel na svou obvyklou procházku po pláži obyvatel Floridy pan Kip Wagner. Po nějaké době zahlédl v písku neobvyklý předmět. Jakmile jej očistil, s překvapením zjistil, že se jedná o starou minci. Tento nález mu nedal spát a vypravil se do archívu, kde za pomocí staré mapy z roku 1780 a detektoru kovů objevil další vzácné předměty. Následně si pronajal letadlo s jehož pomocí objevil zdroj mincí , ze kterého pocházel i jeho nález. V dalším období byl zorganizován tým potápěčů, kterým se podařilo z vraku vyzvednout zlaté špeky, porcelán, stříbrné nádobí, zlaté a stříbrné ingoty a neuvěřitelné množství zlatých a stříbrných mincí původem z Mexika, Peru. Tento nález vyprovokoval obrovskou hledačskou horečku při které se v dalším období našly nové vraky. Přes usilovné pátrání však do dnešních dnů zůstalo neobjevena na 6 vraků z památné flotily roku 1715.
Galeony manilské flotily
Druhá trasa galeon vedla Tichým oceánem mezi Filipínami a Acapulkem v Mexiku. Z Acapulka bylo zboží přepravováno do Veracruz, kde bylo přeloženo a na lodích dopraveno do Havany na Kubě, Jakmile se shromáždilo dostatek zboží byla vypravena flotila do Španělska. Historie pohybů galeon v Tichém oceánu je dlouhá a poutavá.
Dvě desetiletí po tom co Cabrillo prozkoumal pobřeží Kalifornie, začaly se u kalifornského pobřeží objevovat další španělské lodě. Po dobu dalších 250 let, od roku 1565 do 1815, se španělské galeony naložené bohatstvím Orientu - hedvábím, porcelánem a kořením každoročně plavili z Manily na Filipínách do Acapulca na západním pobřeží Mexika. Při plavbě se námořníci řídili pokyny " mořských vlků " aby se, pokud to bude jen trochu možné, drželi co nejblíže k 30 stupni severní šířky.
Takto se plavili dlouhou dobu Pacifikem až do okamžiku, kdy spatřili prvních náznaky pevniny. Tímto způsobem se zabránilo nebezpečí z plavby v nezmapovaných končinách kalifornského pobřeží. Pokud vše šlo dobře , první co námořníci spatřili byla část poloostrova Baja. Loďě se dál plavily do Acapulca. Z tohoto přístavního města byla větší část nákladu odeslána po souši přes Mexiko na pobřeží Mexického zálivu a odtud na Kubu. Z Kuby se každoročně vypravovalo velké loďstvo se vzácným nákladem do Španělska.
Lodi se však často na své dlouhé cestě potýkaly s řadou problémů a překážek. Na lodích panovaly velice stísněné podmínky, protože kromě nákladu bylo třeba dostatek potravin, vody a dalšího pro početnou posádku. Během plavby námořníci často onemocněli kurdějemi. Zatížení lodí po celou dlouhou plavbu Tichým oceánem bylo tak enormní, že do lodi často mohla pronikala voda a hrozilo nebezpečí potopení. Z tohoto důvodu potřebovaly galeony na kalifornském pobřeží přístavy, kde by po dlouhé cestě mohly provést nejnutnější opravy a nabrat čerstvou vodu a potraviny. Jejích druhým úkolem byl průzkum neznámého pobřeží Kalifornie. Např. galeona San Augustin dorazila k pobřeží Kalifornie nedaleko Trinidad Head, pak pokračovala směrem na jih podél pobřeží, směrem k Drakes Bay, severně od San Franciska. Po prudké bouři se však v zálivu potopila a stala se tak první známou lodí potopenou v Kalifornii. Zbytky vraku této galeony se nyní usilovně hledají.
Osm let po ztrátě San Augustin se Sebastian Vizcaino plavil s flotilou tří lodí San Diego, Santo Tomas a Tres Reyes z Acapulcoa s cílem prozkoumat severní oblasti Kalifornie. Všechny tři lodě pluly tak daleko, jak to jen šlo. Nejdále se dostala loď San Diego pod velením Vizcaino, která dosáhla 43 stupně. Pak se musely obrátit k návratu z důvodů hromadného onemocnění mužstva.
Po dvou stoletích tak znamenala Vizcaino expedice završení oficiálního španělského průzkumu kalifornského pobřeží. Přesto se další lodě na svých pravidelných ročních cestách i nadále plavily podél pobřeží a některé do bezpečného přístavu v Acapulcu nedorazili . Například v roce 1600 galeona Capitana zmizela beze stopy ač z roku 1641 jsou zmínky o údajném vraku na skále západně od Catalina. Další galeona Francisco Xavier ztroskotat někde na jihu od řeky Columbia v Oregonu v 1707.
Další nebezpečí číhalo na galeony přímo z kalifornského pobřeží. Velké bohatství lákalo mnoho loupeživých nájezdníků k plenění lodí. Anglický námořní kapitán, sir Francis Drake, prozkoumal pobřeží Kalifornie v 1579 po napadení španělské osady v Jižní Americe. Přistál někde v Kalifornii, aby opravil svou loď Golden Hind. Přesné místo však není známo. Většina historiků věří, že byl nedaleko San Franciska. Někteří se však domnívají, že loď zastavila u Santa Barbary, aby provedl nutné opravy. Rovněž i další kapitáni podnikali hon na lákavé galeony. Vzájemné střety byly velice kruté a plné krve, ohně a potopených lodí na obou stranách. Španělsko nakonec i přes tyto incidenty Kalifornii kolonizovalo, aby uchránilo své teritoriální nároky v této oblasti.
Který model lodi si vyberete?
Ani dnes není vše ztraceno. Kdokoliv z nás se může pokusit objevit něco nového z historie galeon ať již na souši, nebo pod vodou. Ti méně odvážní, kteří nechtějí tolik utrácet se mohou alespoň ponořit do bezbřehých vod internetu a vydolovat zde nová fakta. My všichni však můžeme mít model krásné galeony na svém stole a nechat se unášet myšlenkami na vzrušující příběhy mužů na svých korábech plných zlata, stříbra, koření, porcelánu a dobrodružství.
