MODELY-LODI.cz
MODELY-LODI.cz
MODELY-LODI.cz




Dřevěné modely historických legend
Modely-lodi.cz
Přejít na obsah

Vor Kon-Tiki a Heyerdahlova plavba

Slavný vor Kon-Tiki

Kon-Tiki byl vor z balsového dřeva, na kterém roku 1947 norský antropolog, zoolog, archeolog, spisovatel a cestovatel Thor Heyerdahl s pěti dalšími muži přeplul Tichý oceán od jihoamerického pobřeží až do Polynésie. Vor byl pojmenován po bohu Virakočovi, který byl v mytologii starých Inků bohem slunce. Jeho původní jméno mělo být Kon-Tiki.


Na počátku byla hypotéza

Heyerdahl byl přesvědčen, že lidé z Jižní Ameriky mohli osídlit Polynésii ještě v období před Kolumbem. Cílem jeho expedice bylo ukázat, že plavba z Jižní Ameriky do Polynésie je možná i bez moderního vybavení, což by podpořilo jeho teorii o jejím osídlení. Jeho expedice takto doplout dokázala, ačkoli oproti starým Inkům disponovala některými výdobytky moderní doby (rádiem, sextantem, hodinami či kovovým nožem).


Statečná posádka

Posádku Kon-Tiki tvořilo pět Norů a jeden Švéd. Byli to:

  • Thor Heyerdahl (1914 - 2002), organizátor a vůdce expedice

  • Erik Hesselberg (1914 - 1972), navigátor a umělec. Namaloval velký obraz boha Kon-Tiki, jenž zdobil plachtu voru.

  • Bengt Danielsson (1921 - 1997) měl během plavby roli kuchoře, což v tomto případě znamenalo především přidělování denního přídělu jídla a pitné vody. Danielsson byl švédský sociolog, který se zajímal především o teorii stěhování národů. Během expedice zastával také roli tlumočníka, neboť byl jediným španělsky mluvícím členem skupiny.

  • Knut Haugland (1917 - 2009) byl především radiokomunikačním expertem. Během 2. světové války byl vyznamenán Brity za účast na sabotážních akcích v Norsku.

  • Torstein Raaby (1920 - 1964) během plavby zajišťoval radiové přenosy. Zkušenosti s radiokomunikací získal též během 2. světové války, když se skrýval za německou linií a sledoval německou válečnou loď Tirpitz. Jeho tajné rádiové přenosy významně přispěly k jejímu potopení spojeneckými bombardéry.

  • Herman Watzinger (1910 - 1986) byl technik, během cesty zaznamenával meteorologické a hydrologické údaje.


Historicky věrná konstrukce voru

Hlavní část voru byla složena z devíti balzových kmenů o délce až 45 stop a 2 stop v průměru. Kmeny byly svázány 1 ? palcovými konopnými lany. Napříč přes tyto klády byly položeny menší balzové kmeny 18 stop dlouhé a 1 stopu v průměru. Přivázány byly v 3ft vzdálenostech, aby byly vytvořená pevná mřížová konstrukce. Příď voru tvořily tlusté desky, svázané do šípovitého tvaru, aby vor lépe rozrážel vlny. Hlavní stěžeň byl vysoký 29 stop a byl vyroben z tvrdého dřeva. Za hlavním stěžněm byla postavena kabina z rohoží spletených z bambusu. Byla 14 stop dlouhá a 8 stop široká. Proti nepřízní počasí měla střechu spletenou z bambusových listů. Na zádi byla 19 stop dlouhé řízení veslo pro řízení. Hlavní plachta byla o rozměrech 15 krát 18 stop a dobové fotografie také ukazují menší plachtu na zádi. Pro jednotlivé další nosníky, podlahu a podobně byl použit bambus a rákosí. Pružné a pohyblivé uložení všech hlavních částí a jejich svázání konopnými lany a nikoliv ocelovými se ukázalo být hlavním důvodem, že vor vydržel celou plavbu bez většího poškození.


Zásoby pro šest mužů

Kon-Tiki vezlo 275 galonů pitné vody v 56 kanystrech a zároveň mělo uskladněnou vodu v uzavřených bambusových tyčích. Smyslem mělo podle Heyerdahla být otestování účinnosti starověkého skladování vody. Z potravin bylo na palubě Kon-Tiki 200 kokosových ořechů, sladké brambory, tykve a další rozmanité ovoce a kořenovou zeleninu. Americkě armáda je také vybavila konzervami a prostředky na přežití, aby posádka mohla otestovat jejich kvalitu a použitelnost. Při plavbě chytili značné množství ryb a dokonce i žraloka.


Spojení se zbytkem světa

Expedice byla vybavena amatérskou rozhlasovou stanici s volacím znakem LI2B, kterou obsluhovali Knut Haugland a Torstein Raaby, kteří za 2. Světové války pracovali jako radisté v norském odboji.  Haugland a Raaby udržovali pravidelnou komunikaci s řadou amerických, kanadských a jihoamerických stanic a informovali je o poloze a situaci na voru. Vysílače Kon Tiki byly poháněny akumulátory nabíjenými ručně poháněným generátorem. Rádiový přijímač přečkal i divoké přistání a byla z něj poslána známá zpráva "all well, all well". Volací znak LI2B byl použít Heyerdahlem znovu v 1969 - 1970 , kdy postavil papyrusový vor a vyplul z Maroka do Barbadosu ve snaze ukázat možnou souvislost mezi civilizace starověkého Egypta a Nového světa.


Dlouhá plavba

Expedice Kon-Tiki byla sponzorován jak ze soukromých zdrojů, tak i z darů a vybavení armády USA. Heyerdahl a jeho malá skupina dorazili do Peru, kde s podporou místních úřadů postavili vor z balsového dřeva (bez jediného hřebíku nebo šroubu) tak, jak to jen bylo podle nákresů španělských conquistadorů možné. Kon-Tiki vyplul z peruánského města Callao 28. dubna 1947. Prvních 50 mil na otevřené moře byl vlečen lodí peruánských námořních sil jménem Guardina Rios. Od té doby již vor plul vlastními silami na západ, unášen Humboldtovým proudem. Posádka poprvé uviděla zemi 30. července, když doplula na dohled atolu Puka-Puka. S lidmi se cestovatelé poprvé dostali do krátkého kontaktu 4. srpna na ostrově Angatau, nepodařilo se jim ale přistát. 97. den plavby dopluli k atolu Angatau a o čtyři dny později jejich vor ztroskotal u ostrova Raroia v souostroví Tuamotu. Kon-Tiki urazil přibližně 3770 námořních mil (cca 6980 km) za 101 dnů, průměrnou rychlostí 1,5 uzlů. Po několika dnech strávených na pustém ostrůvku je nalezli lidé ze sousedního ostrova, když si povšimli zbytků voru plovoucích v moři. Cestovatelé strávili ještě několik dní v domorodé vesnici, než byli i se zbytky voru dopraveni francouzskou lodí Tamara na Tahiti.


Pokračovatelé

Thor Heyerdahl napsal o své expedici knihu, která se stala celosvětovým bestsellerem. Byla přeložena do 70 jazyků a celosvětově se ji prodalo na 50 000 000 výtisků. Poprvé byla publikována roku 1950 pod názvem Expedice Kon-Tiki: Na voru přes jižní moře. Odvážná plavba také vyvolala obrovskou pozornost a podnítila mnoho odvážlivců k napodobení. Prvním byl William Willis, který v roce 1954 vykonal sám na voru Seven Little Sisters úspěšnou cestu z Peru na Samou.


Související
Model lodi - voru Kon-Tiky od mantua

Návrat na obsah