Účast ve válkách a bitvách mezi státy byla součásti aktivit mnohých historických lodi. Střety mezi protivníky však měly svůj lic i rub, útok a obranu. Posádky rády utočily, ale často se musely i bránit. Zničit bránici se a manévrující lodě bylo složité, avšak pokud plachetní lodě zakotvily v přístavu staly se velice zranitelné. Moznosti rychlých manévrů byly omezené, vysoka koncentrace plavidel na malém prostoru rovněž hrála do karet útočníkovi, který se tuto výhodu snažil maximálně využít. To byl jeden z důvodu, proč se na březích u přístavů začaly budovat opevněni se silnou kanonovou vyzbrojí. Ještě vetší možnosti nabízela pevnostní opevněni umístěna v moři při vjezdu do přístavu. Byly to úchvatné stavby, z nichž se mnohé dochovaly až do dnešních dnů.
Francie – pevnost Boyard
Mediálně nejznámější je asi pevnost Boyard. Vybudování pevnosti bylo zvažováno již v roce 1666. Pevnost se však začala stavět až za vlády Napoleona, v roce 1801, za účelem ochrany pobřeží v oblast Rochefortu před případnými nájezdy cizích (tedy zejména britských) námořních sil.
V té době měly kanóny omezený dostřel a vzdálenost mezi ostrovy Aix a Oléron byla příliš velká na to, aby se z nich dalo zabránit průnikům nepřítele. Při stavbě základů na pískovém podloží se práce potýkaly s velkými obtížemi a proto byl projekt roku 1809 přerušen. Znovu se pokračovalo až od roku 1837, za vlády Ludvíka Filipa, kdy došlo k opětovnému zesílení napětí mezi Francií a Velkou Británií. Pevnost byla dostavěna v roce 1857. V pevnosti Boyard, dlouhé 68, široké 31 a vysoké 20 metrů, konalo službu 250 vojáků.
V době vlády Pařížské komuny sloužila pevnost jako vězení. Později však byla opuštěna.
Anglie – pevnosti Solent
Obavám z útoku na svoje loďstvo se nevyhnula ani Anglie. Na ochranu Portsmouthu a jeho přístavu před útoky z moře a bombardováním byly postaveny čtyři pevnosti Solent. Předpokládalo se, že nejpravděpodobnějším „nepřítelem“ budou Francouzi, jak jinak. V roce 1848 se Louis Napoleon, synovec Bonaparta, stal prezidentem Druhé francouzské republiky. V roce 1852 se prohlásil císařem Napoleonem III. Jeho ambice, včetně velké armády, kterou měl k dispozici, vzbudily v Británii znepokojení, které vyvrcholilo všeobecnou panikou veřejnosti a voláním, aby vláda udělala něco pro ochranu země před invazí. Britská vláda se tedy pustila do řešení situace.
V roce 1857 bylo navrženo, aby mezi stávajícími pevnostmi Elson a Gomer byly v Solentu postaveny další pevnosti. Pevnosti Solent byly čtyři. Horse-Sands, No Mans Land a St Helen's a Spitbank. Stavby navrhl kapitán E H Steward, který byl součástí štábu asistenta generálního inspektora opevnění, plukovníka W F D Jervoise. Spitbank Fort byla dokončena v červnu 1878 a St Helen's krátce poté. Dvě vnější pevnosti, Horse Sand a No Mans Land, ačkoli začaly dříve, byly dokončeny na jaře 1880. Horse Sands a No Mans Land jsou totožné, mají průměr 200 stop a jsou plně pancéřované, další dvě mají průměr pouze 150 stop a železné pancéřovaní pouze na přední straně. V dalších letech, s pokrokem v parním pohonu, nebyla již bývalá obranná politika, kdy válečné lodě mohly udržovat těsnou blokádu nepřátelských přístavů, životaschopná. Navíc pokroky ve výrobě munice zlepšily dosah a přesnost střelby, což dalo nepříteli šanci bombardovat pobřeží z moře a mimo dosah pobřežních obran. To byl hlavní důvod proč byly v pozdějších letech pevnosti zavřeny. V době, kdy byly pevnosti dokončeny, strašení z „invaze“ již dávno pominulo, a přestože byly pevnosti postupně přezbrojeny moderními zbraněmi, nikdy nebyly potřeba v takové kapacitě, na jakou byly plánovány. Během první světové války byly znovu vyzbrojeny a dvě byly používány jako námořní signální stanice. Po 1. světové válce byly léta zanedbávány a nesehrály velkou roli ani za druhé světové války, protože nebyly schopny podporovat těžká protiletadlová děla pro všeobecnou protivzdušnou obranu.
Pevnosti byly po válce deaktivovány a využívány pro pobřežní dělostřelectvo až do roku 1956 a v 60. letech 20. století byly dány do prodeje. Spitbank Fort byl koupen soukromým kupcem v roce 1982, zrestaurován a otevřen pro veřejnost. Pevnost No Mans Land Fort koupila realitní společnost s plánem přeměnit ji na luxusní dům, doplněný soukromým heliportem. Předpokládá se, že pevnost St Helen's byla prodána, ale nejsou k dispozici žádné informace o účelu nebo vlastníkovi. Pevnost Horse Sand Fort byla stažena z prodejní nabídky a ponechána ministerstvu obrany.
Zdroj textu a obrázků: www.wikipedia.org