Kolesové parníky sehrály v dějinách dopravy významnou roli. Velkého rozšíření se dočkaly především v dobách osídlování amerického kontinentu. V rozsáhlých oblastech byly řeky jedinou možností, jak na velkou vzdálenost dopravit velké množství lidí i nákladu. Kolesový pohon na klidné říční hladině dosahoval uspokojivé účinnosti, takže se tento způsob dopravy rychle rozšířil a v podobě výletních lodí se používá dodnes. I v naší nabídce naleznete dva zástupce tohoto typu lodí. Bohužel ani kolesovým parníkům se nevyhnuly menší či větší nehody i velké tragédie. Jednou z takových byl i osud kolesového parníku PS General Slocum.
PS General Slocum byl osobní parník postavený v Brooklynu v New Yorku v roce 1891. Loď byla 80 m dlouhá, měla tři paluby a poháněly ji dvě boční lopatková kola. V průběhu své služby potkalo loď několik nehod, avšak největší se stala roku 1904.
15. června 1904, kolem 9:00 nastoupilo přibližně 1350 cestujících, většinou žen a dětí z německo-americké komunity newyorské Lower East Side, na kolesový parník Generál Slocum na každoroční výlet na piknikové hřiště Locust Grove v Eatons Neck na Long Islandu. Místo dne plného zábavy mimo město se však výlet brzy změnil v noční můru.
Loď vyplula v 9:30; minula Rooseveltův ostrov a otočila se na východ. Když míjela východní 90. ulici, vypukl v místnosti s lampami oheň, který byl pravděpodobně způsoben vyhozenou cigaretou nebo zápalkou. Oheň rychle nabíral na síle, protože v místnosti byl velký nepořádek, všude byly mastné hadry, rozlitý lampový olej a v okolí byly uskladněny i barvy a jiné hořlavé kapaliny.
Kapitán Van Schaick byl informován až 10 minut později, ale to se požár již vymknul kontrole.
Hlavní paluba byla vybavena stoupačkou připojenou k parnímu čerpadlu, ale požární hadice připojená k přednímu konci stoupačky byla prohnilá a na několika místech popraskaní Loď byla také vybavena ručními pumpami a kbelíky, ale během katastrofy nebyly použity; Posádka se přestala snažit hasit, poté co ji nepodařilo připojit ani gumovou hadici.
Kapitán Van Schaick se rozhodl pokračovat ve svém kurzu, tím se však dostal do protivětru, nedokázal s lodí přistát, a naopak rozdmýchal oheň. Nakonec loď narazila na břeh blízkého ostrova North Brother.
Deset minut poté, co loď uvízla a na břehu, oheň už pohltil celé plavidlo. Od chvíle, kdy z kajuty vyšlehly první plameny neuplynulo více než dvacet minut. Mnozí cestující skočili do řeky, aby unikli ohni, ale těžké dámské oblečení téměř znemožnilo plavání a stáhlo je pod vodu a utopili se. Odhaduje se, že 100 až 500 zemřelo, když se přetížená pravá část paluby zhroutila a odhodila tyto cestující do hluboké vody. Další lidé bojující ve vodě o život byli ohrožováni stále se otáčejícími lopatkovými koly. Asi 400 až 600 lidí, kteří skočili ze zadní části lodi do hluboké vody sen rovněž utopilo
General Slocum zůstal na břehu na ostrově North Brother asi 90 minut, pak se uvolnil a driftoval na východ asi 1,6 km. V té době se ve vodě již utopilo odhadem 1021 lidí. Přežilo 321 lidí.
Pozdější vyšetřování přinesla neuvěřitelná odhalení. Zjistilo se, že posádka neměla žádný nácvik hašení požáru, kvalita a funkčnost protipožárních zařazení se nekontrolovala. Snad vrcholem byly záchranné vesty. Podle tehdejší praxe se kvalita korkových záchranných vest měřila jejich váhou, protože kvalitní korek je těžký na rozdíl od odpadového korkového prachu. Dodavatel záchranných vest, aby více vydělal použil do záchranných kol a vest korkový prach ale aby byly těžší, a tedy i dražší doplnil do nich železné pruty. Takovéto záchranné prostředky šly ke dnu i s topícími se lidmi, kteří většinou neuměli plavat.
Dnes je jedinou připomínkou katastrofy General Slocum malá fontána v parku Tompkins Square a o něco výraznější památník je na hřbitově Lutheran-All Faiths v Queensu, kde bylo mnoho oběti pohřbeno.
Potopení lodi Generál Slocum bylo největší ztrátou na životech při jedné události, a to až do 11. září 2001.
Zdroj textu a obrázků: www.wikipedia.org