Některé události jsou v médiích často připomínány, zatím co jiné jsou skoro zapomenuty, ačkoliv jsou si podobné. Jednou z těch opomíjených je i příběh parníku Empress of Ireland. Pokusíme se toto trochu napravit.
Empress of Ireland byl 167 metrů dlouhý, 20 metrů široký, 14 200 tun vážící luxusní zaoceánský parník vyrobený v roce 1906 s ponorem 8 metrů a maximální rychlostí 20 uzlů. Ve své době jedna z největších a nejluxusnějších lodí na světě.
Stal se vyhledávanou možností pro všechny imigranty z Irska a branou do nového světa. Svou obvyklou cestu z kanadského Quebec City, do Liverpoolu zvládl za 6 dní, z čehož pouze 4 dny plul po otevřeném moři, 2 dny proplouval Řekou sv. Vavřince.
Loď, která mohla převážet 1806 osob, včetně 372 členné posádky, dbala na bezpečnost. Po tragické události potopení Titanicu dokonce zvýšila své bezpečností standardy a měla tak dostatek záchranných člunů (s celkovou kapacitou pro 1860 jednotlivců), dostatek záchranných vest a byla schopná plout se dvěma zatopenými prostory z desíti. Ty byly vodotěsně uzavřeny pomocí dvou typů dveří.
Svislé dveře v přepážce číslo pět se spouštěly dolů jako gilotinová čepel a obsluhovali je technici. Čtyři horizontální dveře byly manuálně uzavíratelné z horní paluby stevardy pomocí systému ozubených kol. Takováto přepážka také oddělovala dvě obrovské kotelny umístěné před strojovnou. Obrovský prostor věnovaný právě těmto třem komorám činil obzvláště zranitelný střed lodi. Posádka byla velmi dobře trénovaná, jak k uzavírání přepážek, tak k spouštění záchranných člunů; poslední cvičení připravenosti bylo úspěšně provedeno pouhé dva dny před tragédií.
Poslední plavba
Loď se odpoledne 28. května 1914 se svými 1057 pasažéry a 420 člennou posádkou vydala na svou 96. cestu přes Atlantik. Kapitánem byl zkušený Henry George Kendall a jednalo se o jeho první cestu coby velitele této lodi.
Až do půl druhé ráno se také na palubě nacházel pilot. Lodě delší než 30 metrů museli mít na palubě pilota, když proplouvali řekou. Stejné pravidlo platilo pro všechny řeky a ve všech přístavech celosvětově. Piloti znali plavební cestu a její nebezpečí, mohli tak kapitána a navigační důstojníky navigovat a zajistit bezpečné proplutí.
Adélard Bernier, který instruoval posádku pro hladké proplutí Řekou sv. Vavřince, od Quebec City po Pointe-au-Pere. Když se vracel zpět na pevninu, přestoupil na člun Eureka se slovy: „Nemyslím, že byste ve zbytku noci narazil na hustou mlhu. Hodně štěstí veliteli!“
Nikdo z nich nemohl tušit, jaké události budou následovat v příštích minutách.
Na palubě Empress
Zhruba deset minut po odjezdu pilota signalizovala hlídka 13 km vzdálenou loď plující na západ. Byla na pravoboku v úhlu 45° a aktuální kurz Empress křížil předpokládanou trajektorii této lodi. Po jejím překročení kapitán změnil kurz, aby se lodě minuly pravoboky svých lodí.
Pravidla pro předcházení kolizí na moři v roce 1914 stanovila, že pokud se míjejí dvě lodě a jejich kurz je v kolizi, pak loď, která na pravoboku spatřila druhou musí změnit kurz. Pro toto pravidlo byly v noci lodě osvětleny bílými světly na přídi a na vrcholu hlavního stěžně. Na pravoboku pak zeleným a na levoboku červeným světlem.
Ze severovýchodního břehu řeky se kvapně blížila mlha.
Kapitán Kendall si byl jistý, že předtím, než mlha zahalila všechno kolem, viděl zelené světlo na pravoboku míjející lodi. Zavelel „Plnou parou vzad!“. Chtěl svou loď zastavit a signalizoval svůj záměr třemi krátkými zatroubeními. Na což druhá loď reagovala jedním dlouhým zatroubením, tedy, že pokračuje ve svém kurzu. Po tomto potvrzení kapitán nařídil zastavit motory, a to oznámil dvěma zatroubeními. Odpovědí mu bylo jedno dlouhé zatroubení.
Zatroubení se ale kapitánovi zdálo mnohem blíž, než předpokládal. Stojíce na pravé straně můstku, vyhlížel světla druhé lodi v obavách, že je loď příliš blízko.
Uběhly dvě minuty nervy drásajícího ticha. Z mlhy se najednou vynořila světla lodi. Byl to Storstad mířící přímo na Empress of Ireland.
Na palubě Storstadu
Storstad pod velením Thomase Andersena byla 134 metrů dlouhá, téměř 18 metrů široká bytelná uhelná loď nesoucí 11 tun uhlí. Její příď byla tak robustní, že mohla být smrtelnou zbraní pro jakoukoli loď, která by zkřížila její cestu. V okamžiku, kdy jeho loď spatřila Empress, se nacházel ve své kajutě a po dobu jeho nepřítomnosti na můstku byl velitelem hlavní důstojník Alfred Toftenes. Dle vydaný rozkazů měl být informován až budou asi 9 km od Pointe-au-Pere nebo objeví-li se mlha.
Když hlídka signalizovala na levoboku osobní parník vzdálený 9 až 13 km, zelené světlo parníku bylo jasně viditelné a vzdálenost, ve které se lodě minou, měla být asi 3 km.
Hlavní důstojník se obával přicházející mlhy a chtěl proplout kolem parníku pravobokem. Změnil ale své rozhodnutí poté, co se vrcholová světla osobního parníku přiblížila k sobě, až se dostala do zákrytu a objevilo se červené světlo levoboku.
Zdálo se, že loď změnila kurz a všichni na palubě Storstadu věřili, že se obě plavidla potkají levobok na levobok.
Jakmile mlha zastihla Storstad, hlavní důstojník zpomalil a slyšel jedno zatroubení parníku sdělující, že udržuje svůj kurz. Storstad odpověděl stejným signálem.
S houstnoucí mlhou Toftenes nařídil zastavit motory a jak uhelná loď zpomalovala, hlavní důstojník chtěl předejít tomu, aby loď byla unášena proudem na levobok, směrem k již v mlze zmizelému parníku. Nařídil kormidelníkovi otočit loď trochu doprava. Kormidlo nereagovalo a manévr nebyl úspěšný. Aby udržel loď na správném kurzu nařídil „Pomalu vpřed“. S velkou nervozitou se rozhodl jít informoval kapitána o přítomnosti mlhy.
Velmi znepokojený kapitán Anderson se vydal na můstek a převzal velení lodi.
Kolize
Než měl kapitán Andersen možnost zjistit co se přesně děje, prořízlo mlhu na pravoboku vrcholové světlo parníku. Osobní parník byl přímo před uhelnou lodí!
Kapitán kvapně zavelel „Plnou parou vzad!“ a oznámil svůj manévr třemi krátkými zatroubeními.
Se zděšený pohledem na na něj se řítící loď, reagoval kapitán Kendall rozkazem „Plnou parou vpřed!“ tak, aby ke kolizi došlo co nejdále na trupu lodi a zmírnily se její následky. Nařídil také „Ostře na pravobok!“ doufajíc, že náraz bude slabší.
Jeho snahy však nemohly zabránit kolizi.
Storstad dál klouzal k Empress, až narazil do jejího pravoboku. Když se ocel střetla s ocelí, vylétly jiskry a pancéřování se rozdrtilo. Náraz byl mírný, Andersen ho později popsal jako „Ne větší než, otřes při nárazu do doku“. Po nárazu slyšel kapitána Kendalla zavolat „Pokračujte vpřed“, což také udělal. Storstad zůstal v boku lodi zaklíněný po dobu několika vteřin, ale jeho vlastní váha a pohyb osobního parníku vpřed pomalu odkryly 14 metrů dlouhou a 4 metry vysokou ránu na pravoboku Empress. Do útrob lodi se jí valilo 265 tun vody za sekundu.
Když Storstad vyklouzl z rány ve slabině parníku, obával se Anderson, že by mohl do lodi znovu narazit, ale Empress zmizela v mlze. V obavách o svou loď vyslal tým zkontrolovat škody na přídi. Ta byla zmačkaná a část paluby zničena, ale k úlevě posádky nebyly škody fatální a nehrozilo potopení.
Kapitánu Andersonovi se zdálo zvláštní, že se druhá loď nevrátila, aby nabídla pomoc tak, jak bylo námořnickým zvykem. Andersen proto upravil svůj kurz a vydal se pomalu vpřed, aby hledal záhadný parník.
O deset minut později posádka Storstadu uslyšela skrz mlhu křik a sténání z okolních vod.
Tragédie
Empress byla zasažena ve svém nejzranitelnějším místě. Začala rychle nabírat vodu a naklánět se. Svislé dveře byly uzavřeny rychle, ale jak se parník nakláněl bylo nemožné uzavřít horizontální dveře se zastaralým systémem. Během deseti minut po kolizi se loď převrátila na pravobok a její dva obří komíny narazily na hladinu. Jelikož byl náraz tak jemný, mnoho pasažérů se neprobudilo dříve, než do jejich kabiny začala plnit voda nebo než při zvětšujícím se náklonu lodi spadli ze svého lůžka. Stovkám z nich se nepodařilo najít cestu na horní paluby a byli uvězněni v útrobách lodi. Šlo o jejich první noc, loď ještě neznali, byla tma a náklon se rychle zvyšoval.
Ti, kterým se podařilo dostat se nahoru čelili dalším nástrahám. Záchranné čluny, jeřáby a další pohyblivé předměty se zřítily na palubu a vážně nebo smrtelně zranily mnoho cestujících. Téměř všechna těla vyzvednutá z vod byla nějakým způsobem zraněna. Samotná teplota vody, pouhých pár stupňů nad bodem mrazu, byla nejsmrtelnější hrozbou vůbec.
Posádka Empress dělala vše, co bylo v jejich silách, aby zachránila, co nejvíce pasažérů, ale čas nebyl na jejich straně. Telegrafista naklánějící se Empress vyslal v 01:50 nouzový signál: „SOS. Do něčeho jsme narazili, loď se rychle potápí, převracíme se!“. Zaslal také přibližnou polohu a přijal informaci o tom, že posílají pomoc.
Empress nyní ležící na pravoboku se potápěla do temných vod sv. Vavřince a nakonec pouhých 14 minut po nárazu zmizela pod hladinou.
Zaoceánská plavba, která měla trvat šest dní, tragicky skončila po devíti hodinách a dvaačtyřiceti minutách.
Záchranné operace
Na vodu se podařilo spustit pouhých 5 záchranných člunů ze 40. Jakmile posádka Storstadu uviděla první z nich vydali se jim na pomoc ve svých člunech. Některým trosečníkům se podařilo využít záchranné čluny, které se uvolnily, když se loď převrátila.
Asi čtyřem stovkám přeživším byla poskytnuta pomoc posádkou Storstadu. Přeživší chirurg Dr. James Grant z Empress of Ireland dělal vše, co bylo v jeho silách, aby zachránil, co nejvíce životů. Navzdory jeho snaze jich však mnoho zemřelo na podchlazení, vyčerpání a šok.
První vyslaná záchranná loď, Eureka, dorazila na místo tragédie ve 3:15 a ze tří záchranných člunů vyzvedla asi 150 trosečníků. Lady Evelyn, druhá záchranná loď, připlula na místo ve 3:45, bylo však již příliš pozdě. Ze záchranných člunů vyzvedla jen 5 přeživších a pak odvezla 338 zachráněných z lodi Storstad.
Šlo o nejtragičtější námořní událost v Kanadě, nicméně upadla do zapomnění kvůli počínající první světové válce v Evropě. (2 měsíce po tragédii)
K místu tragédie
Popisy události ve starých knihách i zažloutlých novinách široce odkrývají mnohé detaily. Nic však nemůže nahradit osobní zážitek když vše spatříte na vlastní oči. Po více než stu letech mnoho možností nemáme, avšak zkusíme udělat co je možné. Vypravili jsme se do Pointe-au-Père, což je čtvrť kanadského města Rimouski. V roce 1909 tam postavili maják a tragédie se stala na dohled od něho. Bohužel se mu nepodařilo kolizi odvrátit.
Náš pohled z vrcholu majáku směřuje na hladinu na horizontě, kde je místo srážky.
Loď se nachází na dně asi 45 m hluboko a je skloněna na pravobok. Ve stejném stylu byla kousek od majáku postaveno nakloněné muzeum i s naznačením komínů. Potápění k vraku je zakázáno a a nalezené artefakty z minulosti jsou soustředěny v muzeu.
Na konci návštěvy si prohlížíme lodní zvon, který tehdy v mlze oznamoval nejprve poplach a nebezpečí srážky, později výzvu k urychlené evakuaci. Tento okamžik nám navždy zůstane v paměti.
První dvě foto: public domain
Ostatní foto: © www.modely-lodi.cz