Dělo anglická / francouzská Carronde

Co bylo dělo typu Carronade, čím vynikalo a proč se používalo.

Karronáda (anglicky Carronade) byl revoluční typ děla, které výrazně změnilo námořní boj ve druhé polovině Věku plachetnic. Byla to zbraň navržená pro maximální destruktivní sílu v boji na krátkou vzdálenost. V počátečních dobách nasazené palných zbraní na palubách lodí se používala děla podobná těm, která byla nasazována v pozemních válkách jen mírně uzpůsobena  specifice umístění na palubě lodi. Později se zjistilo, že požadavky na námořní dělo jsou odlišné, a proto došlo k jeho úpravám. 

Typ Karronáda byl vyvinutý a masově přijat v 80. letech 18. století Britským Královským námořnictvem (Royal Navy). Název dostala podle železáren Carron Company ve Skotsku, kde byla zbraň zdokonalena a vyráběna. Dělo se vyznačovalo velice krátkou hlavní a velkým kalibrem. Zatímco tradiční dělo o hmotnosti 32 liber (cca 14,5 kg) mělo hlaveň dlouhou 15–20 ráží (poměr délky k ráži), karronáda měla typicky délku hlavně pouze 5–8 ráží. Byly vyráběny v rážích jako 12-, 18-, 24-, 32-, 42-, a dokonce 68-liberní, což byla masivní síla, kterou by klasické dělo dané velikosti a váhy nemohlo nikdy nést na horních palubách.

Díky krátké hlavni a menší prachové náplni střela dosahovala nízké úsťové rychlosti. To znamenalo, že karronáda měla velmi krátký dostřel a byla méně přesná než klasické dělo. Protože však velká část námořních bitev probíhala na vzdálenost menší než 400 metrů, kde se lodě navzájem ostřelovaly bok po boku, nízká rychlost střely nevadila. Naopak, velká a těžká střela (např. 68-liberní koule) dopadající na trup nepřítele měla obrovskou destruktivní sílu – doslova "rozbíjela" dubové boky lodi. Proto se jim přezdívalo "smashers" (rozbíječe). 

Karronáda nepoužívala tradiční kolovou lafetu, ale byla upevněna na speciálním otočném čepu a kluzné lafetě (rám), které umožňovaly snadnější otáčení do stran a nastavení náměru pomocí šroubu. Díky své menší celkové hmotnosti vyžadovala méně námořníků k obsluze než srovnatelně silné, ale mnohem těžší klasické dělo. 

Tento typ se primárně umisťoval na horní paluby (hlavní paluba, nástavby, příď a záď) menších lodí (fregaty) nebo lodí nižších tříd, kde by klasická těžká děla nešlo kvůli hmotnosti namontovat. Umožnily tak lodím nést enormní palebnou sílu ve velkých rážích, aniž by byla ohrožena jejich stabilita. V boji zblízka byly naprosto devastující.

Děla typu Karonáda využívala Anglie i Francie. V čem byl rozdíl?

Rozdíly byly spíše v systémových standardech, munici a taktickém použití než v nějakém zásadně odlišném designu samotného děla. Velký rozdíl spočíval v tom, že Anglie a Francie používaly různé měrné systémy pro hmotnost.  Angličaní také dříve přešli od zapalování prachu doutnákem k mechanickým křesadlovým zámkům, což umožnilo střílet přesněji a nezávisle na pohybu lodi, což bylo klíčové pro rychlou kadenci.

Nejvíce se obě země lišily v taktice a cílení děl při jejich nasazení.

Primární cíl
Francie: Stěžně a lanoví
Anglie:  Trup

Důsledky palby
Francie: Cílem bylo imobilizovat loď, znemožnit jí manévrování a odříznout ji od flotily
Anglie: Cílem bylo způsobit masivní oběti mezi posádkou a zničit stabilitu trupu, což vedlo k rychlé kapitulaci nebo potopení

Kdy stříleli
Francie:  Při stoupání lodi na vlně (pálili nahoru)
Anglie: Při klesání lodi na vlně (pálili dolů)

Kadence palby
Francie: Střelba byla často pomalejší, protože se kladl důraz na přesný zásah (a šetření střeliva)
Anglie: Střelba byla pověstná svou rychlostí a častým nacvičováním, což vedlo k vyššímu počtu zásahů za minutu.

Francouzi se snažili anglickou loď znehybnit a později se jí vyhnout nebo ji zajmout s menším poškozením trupu. Angličané se naopak snažili rychle dosáhnout devastace na krátkou vzdálenost (často "bok na bok"), což vedlo k vysokým ztrátám na životech.

Dělo Carronde představuje působivý příběh v dějinách mořeplavby. Máme to štěstí, že si oba typy můžeme přiblížit stavbou modelu Caronada Francese nebo modelu Caronada Inglese.